Ötztalské Alpy
Společně s Honzou jsme se přihlásili na skialpový kurz v Ötztalských Alpách pod vedením Viktora Kořízka. Ajša jela taky, protože trocha vzdělání - navíc na čerstvém vzduchu - neuškodí nikomu. Už cesta tam byla dobrodružná. Jeli jsme autem kamarádky Evy, která více než se ukázalo vhodné spoléhala na pomoc navigace. Kdo by to byl řekl, že je v Rakousku a Německu tolik Mittelbergů a zrovna ten náš GPSka nezná... Na další pokus jsme nakonec se šíleným zpožděním dojeli do toho správného Mittelbergu a vyrazili na chatu Taschachhaus. Po cestě jsme potkali zbytek skupiny a pak i Viktora s borderkou Kristýnkou. Kurz trval celkem 4 dny a vzhledem k špatnému počasí byl dost pozměněný program. Krátce po našem příchodu na chatu se totiž zatáhlo, začala chumelenice a orkán Emma na sebe taky nenechal dlouho čekat. Za těch pár dní jsme se z chaty vypravovali jen na kratší vzdálenosti a výstup na Wildspitzi byl v těchle podmínkách nemyslitelný. Ajše to ale i tak hrozně moc líbilo. Pořád chtěla lítat venku a blbnout kolem chaty. Společně s Kristýnkou asistovala při nácviku záchrany z trhlin, při hledání "obětí laviny" (zakopané lavinové pípáky) a hlavně se všude motala. I v té největší chumelenici a vichřici chtěla ven a vracela se obalená jak sněhuláček. My jsme se stihli naučit spoustu nových věcí, které doufám nikdy nebudeme potřebovat a Ajša se vybláznila co to šlo. Až při cestě domů jsem v autě zjistila, že se nejspíš někomu přimotala k lyžím, protože na zadní nožičce měla asi 4 centimetry dlouhou řeznou ránu - zřejmě právě od hrany lyže. Takže jsme pak doma rovnou jeli k veterináři pro nějaký ten steh.