Krakonošův trek
Blížil se sedmý ročník podzimního Krakonošova treku a konečně to vypadalo, že to vyjde (loni mi do toho bohužel vlezly pracovní záležitosti, a tak jsem nakonec nejela já ani Ajša). Přihlásily jsme se společně s kamarádkou Luckou a tak i díky nám byla v elitní kategorii DD30 nebývale hojná účast - celé 3 týmy. V pátek jsme už jen čekali až z letiště dorazí Honza, který si předzávodní přípravu si zpestřil výletem na Krétu, kde si perfektně zničil nohy. Když jsme zabalili věci, dorazila i Lucka a mohli jsme vyrazit. Hmotnost potřebného vybavení jsem se snažila minimalizovat co to šlo, a tak po dlouhém rozhodování skončil v batohu pidi-mikro-spacák, s tím že to snad nějak přežiju. Už první noc, kdy jsme spali v tělocvičně odkud se následující den startovalo, to stálo za to. Předně mi teda byla slušná kosa a děsila jsem se následující noci venku. A taky se jen z kolegů závodníků při pozdním návratu z hospody pokoušel projít plastovou přepravkou, ve které spala Ajša. Nakonec jsme to přežili ve zdraví. Ráno jsme zabalili věci a vyrazili na start. Samotný závod probíhal v poklidu, konec se nesl ve znamení kolektivní spolupráce s týmem Šimek&Šimková, a tak jsme s Luckou a Ajšou ani moc nebloudily. Do cíle prvního dne jsme nakonec dorazily v naší kategorii jako druhé. Ajšule neváhala a po doběhu se svlažila v místním koupališti, kde ovšem teplota vody jen lehce přesáhla bodu mrazu. Vzhledem k lehkému tepotnímu šoku to odnesla křečí v zadní noze. Doběhnuvší závodníci i pořadatelé tak mohli pozorovat, kterak se protahuje noha psovi. Kromě tradičního lahvového piva Krakonoš nechyběla v cíli polívka, buřty, grilované maso a dva druhy točeného piva Kníže a Kněžna. Ajša ochutnala (ne vždy s mým souhlasem) od každého trochu. Za tmy jsme se s Luckou i Ajšou nasoukaly do úžasného stanu kterému ne nadarmo říkáme psí bouda, batohy se nám do stanu už ale nevešly ani náhodou, takže putovaly do stanu k Honzovi, který měl po vyhoštění svého spoluzávodníka více místa.Volba této velikosti stanu se v nakonec ukázala jako více než vhodná. V noci celkem solidně mrzlo (zamrzla voda v misce před stanem, namrzly okolní stany), ale díky vyšší hustotě osazení našeho stanu jsme to přežily bez trvalých následků... V přestávkách mezi jednotlivými sériemi klepání zubů jsem dokonce i párkrát usnula. Ajša, ač neměla ani spacák ani karimatku, byla spokojená a dokonce se k ránu přesunula před stan - asi jí už bylo vedro... Druhý den jsme odstartovaly s lehkým zpožděním (zmrzlé ruce prodlužovaly čas nezbytný k zabalení věcí), ale díky Ajšině nadšení a vytrvalému tahu jsme to zdržení dohnaly. Podpora ze strany týmu Šimek&Šimková se nekonala, ale ke konci závodu jsme narazily na Honzu se Staroušem, a tak opět proběhla kolektivní spolupráce při hledání kontrol. Překvapivě jsme i druhý den udržely pořadí, i když o fous, a tak jsme se mohly radovat z krásných cen a diplomů za 2. místo. Ajša zapadla do přepravky a aspoň chvíli spala :o) Na každý pád to byla perfektně vydařená akce, kterou si určitě rádi zopakujeme. Hlavní dík patří samozřejmě pořadatelům za objednání exkluzivního počasí u jemnostpana Krakonoše :o)))